Southern rock & blues   13.-14.5.2016, Kolín, Česká republika

Letos se konal pátý jubilejní ročník festivalu, proto byl program rozšířen o páteční večerní koncert. Festival má ale mnohem delší tradici, vznikl spojením dvou starších, žánrově rozdílných festivalů. Do Polska proniklo pořádání poledních koncertů /blues brunch/ až v tomto roce na závěr Bluestracjí, v Kolíně mají koncerty začínající v pravé poledne již tradici. Festival v minulosti zahajoval koncert konající se na náměstí nebo v přilehlé ulici. K obědu si sice u stánků nemůžete koupit vybrané lahůdky, ale české tradiční párky nebo klobásy s dobrým pivem pomohou k té správné atmosféře.

Páteční večer zahájila kapela z nedaleké Čáslavi a okolních měst Gamba blues band rozšířená o dechovou sekci. I z nelehké pozice zahajujícího nadchla diváky a navodila výbornou atmosféru. Osobně jsem je ještě neviděl tak výborně a uvolněně hrát. Hudba a hlasitost následujících southernrockových Asphalt Horsemen jasně odkázala na tradice maďarského hardrocku. Set dalšího interpreta připoutal k sedadlům milovníky obou hudebních směrů, u baru ve vestibulu bylo prázdno. Za doprovodu výborných mladých hudebníků s výrazným saxofonistou Michalem Žáčkem zpíval Peter Lipa, velká hudební i lidská osobnost československé hudební scény, nutno podotknout, hlavně jazzové scény. Večer svižně rockově zakončila svým prvním a velmi vydařeným vystoupením polská skupina Rebelianci. Petra Börnerová trio doplněné maďarským hráčem na foukací harmoniku Besenyiei Czabou a diváky bouřlivě oceňovaným malým synkem protagonistů hrajícím na bicí vyplňovalo přestávky.

I když předpovědi počasí nebyly optimistické, v sobotu bylo nebe nad Kolínem modré a slunečné. A tak sobotní část festivalu mohla na pódiu na náměstí před nadšenými diváky zahájit charismatická zpěvačka Kateřina Agudelo Ramirez s bluesovou skupinou Shout The Blues Band. I když v následujících Bluesable hrají zkušení hudebníci, jsou nováčkem na české southernrockové scéně a Kolín pro ně byl dobrým startem. Slunečné odpoledne završil The New Blues Band legendárního českého beatového průkopníka Ivana Hajniše. Přizvaná světová saxofonová hvězda Arturo Soriano ze Španělska zajisté ovlivnila silně jazzově znějící zvuk velmi dobré kapely.

Večerní set v sále Kulturního domu v Kolíně zahájil Jirka Rollo & Co. Frontman pražské skupiny Vejfuk zdařile vystoupil s místními hudebními legendárními veterány a potvrdil svou oblibu Petera Greena. V Kolíně již známí Highway pomohli organizátorům na poslední chvíli doplnit program za nemocné Rebel Road. Allmanovská zádumčivost, polská poetičnost, souznění kytar před přesně šlapající kapelou a stejně jako u Rebeliantů  čechům blízká polština nadchly. Rád připomínám, že diváci odmítli komunikaci v angličtině a trvali na polštině. A vítr na pódiu ještě zesílil, kanadští MonkeyJunk vmáčkli nejprve diváky do sedadel a pak je tato mnohokrát oceněná, v Polsku známá skupina vtáhla pod pódium a roztančila. I po dvou bisech se s nimi diváci nechtěli rozloučit. I když Blue Rocket nejsou čistě southernrockovou skupinou, jejich výborně hraný „rocket roll“ s dobrými českými texty zavinil to, že hráli svým nadšeným fanouškům a hlavně osobním přátelům. Southernrocková komunita v Čechách není nijak velká, je ale silně soudržná a v Kolíně se dobře a hlavně přátelsky prolínala s fanoušky blues. Pestrost žánrů od bluegrassu přes boogie k blues v předsálí předvedlo duo evropsky oceňovaných kytaristů Racek/Vaňkát.

Zbývá jen pozvat polské přátele na příští ročník. Kolín je pěkné historické město asi 50 km východně od Prahy, nedaleko od jednoho  z nejkrásnějších měst v ČR, Kutné Hory.

       Aby bylo jasno – tohle je stručná zpráva pro polský čtvrtletník Twój Blues , i tak jsem se nevlezl do potřebného počtu znaků.  Pro našince pár osobních poznámek. Na Gamba blues band jsem už párkrát viděl a bylo to vždycky moc snaživé a studené. Tak jsem po večeři moc nepospíchal, naštěstí jsme přišli včas. Bylo to opravdu moc pěkné hraní ! To o čem muzika pro mě je – rozdávání radosti. Od Asphalt Horsemen jsem po loňském Mlejně čekal víc, podle mého nebyl ideální zvuk, starší kytarista trochu nestíhal…… PETER LIPA – víc myslím psát nemusím. Rebeliaci pro mě nejsou neznámou, tak jako všechny polské kapely které hrály na „našich“ festivalech je mám  přes blízkou hranici v hledáčku. Hrálo jim to dobře a svižně, sami se cítí být southern rockovou kapelou, i když je to podle mého trochu jinak. Starším hochům v nových dresech Bluesable to hrálo pěkně, nevím co napsat o textech, abych na Mlejně nedostal po hubě, nejdou mi ale ani do huby, ani do palice. Highway už roky nemají na plakátech vlajku CSA,  bylo to ale o dvou kytarách, hamondkách a chuti hrát, pokud by to bylo možné, celý večer.  Na MonkeyJunk  jsem se těšil, měli víc času než před měsícem v Chořově a tak jsem si tu veselou a přátelskou kanadskou trojku užil. Blue Rocket  - bigbít, staří mladí přátelé….a ty Teplice stejně nejde zapřít. A i kdyby Posledního rebela pro nás pár hráli sebelíp, díru do světa s ním neudělají. Ale šlape jim to !

     Spojení dvou malých festivalů v Kolíně před pěti lety se ukázalo jako hodně vyvedená svatba z rozumu. Svazek vyrostl v respektovanou akci, na kterou se sjíždějí fanoušci obou žánrů z celé republiky. Čas poledního koncertu na náměstí je sice pro některé návštěvníky i muzikanty vražedný, ale nápad je to k nezaplacení. I to pivo na náměstí bylo k pití, na rozdíl od kulturáku.

     Hlubokou poklonu musím vyseknout Jardovi Forštovi, který hodně příjemně uváděl všechny tři festivalové koncerty, stačil si popovídat s většinou vystupujících /bodejť by ne, když je všechny zná/ a ještě s Romanem přivezli kupu zajímavých CD i LP.

     Co popřát Vojtovi a Dališovi ?  Nápadů mají dost a zájemců o hraní naštěstí taky, tak tedy pevné zdraví, trpělivost…..a hodně peněz na příští ročník.

Pavel Hartl