Letos jsem poprvé vynechal páteční rozehřívací kolečko. Trochu to samozřejmě mrzelo, ale nešlo jinak. Vymyslel jsem si dvě vystoupení Natchez a po pátečním večeru v České1 v Kutné Hoře (společně s Full House - viz předcházející "akce klubu") jsme se museli o hosty z Francie doma postarat. V sobotu dopoledne jsme ještě doma nahrávali rozhovor pro Rádio Dixie a chvilku po jedenécté jsme na Mlejn vyrazili. Program začínal už od 12:00 a chtěl jsem stihnout první kapelu, nejen kvůli fotodokumentaci celého festivalu...

První kapelou byli mělničtí Old Boars Band. Ostřílená parta rockových matadorů, která si dělá „na stará kolena“ radost z návratu ke kořenům. Staví na rockové klasice šedesátých a sedmdesátých let a tu správnou jiskru jim dává nejmladší člen kapely, kytarista, a po odchodu předcházejícího frontmana i zpěvák Petr Volf a zpěvačka a vokalistka Zuzka.

Další kapela svou přítomností potvrdila nepsané pravidlo, že každý rok je na Mlejně nějaký nováček z domácí southern rockové scény.  Původně se sice s vystoupením plzeňské party Big Boy Band nepočítalo, když se ale z vážných důvodů omluvili Last Rebel, byli plzeňáci skvělou náhradou. Slyšel jsem je poprvé naživo a moc se mi to líbilo.

Troufám si říct, že na třetí kapelu byli natěšení úplně všichni. Po dvou, nebo tříleté odmlce se na Mlejn vrátil Stetson z Rožnova pod Radhoštěm. Na tento rok připadá 25. výročí založení kapely, což vedlo ke zvýšení aktivity našich ogarů a v plánu je slavnostní koncert někdy na podzim v rožnovském „Spoláku“. Ve výhledu příštího roku snad i nové album … Tož ogařiska makejte …

Další v pořadí byli domácí pořadatelé, kapela Blackies. V posledních letech se mi líbí čím dál tím víc, makají na nových písních a nezastavily je ani personální změny na dvou postech. Po odchodu Jirky Doudy hraje na dobro a další strunné nástroje Olda Černohorský, ale určitě největší peckou je angažování nové zpěvačky Lucky „Lu“ Jandové, která kromě zpěvu zvládá i klávesy a percussion. A kdo že tato „Lu“ je? Najdete ji třeba, mj. v kapele Hudba Praha band ve dvojici vokalistek vedle známé Jarmily (Jamajky) Koblicové. A můj tip ne největší hit kapely Blackies? Jednoznačně cover Joe Bonamassy s českým textem Andy o tragédii tehdy československé expedice do And na horu Huascaran v roce 1970.

Po Blackies převzali štafetu FullHouse.  Po včerejším koncertu v Kutné Hoře si zaslouženě užili výrazně početnějšího publika a udělali mi radost, když si k jedné písničce pozvali na pódium Manua z Natchez. Už dopředu se dohodli, že Manu miluje americké 38 Special a protože od nich mají FullHouse v repertoáru dva kousky, ptal se Martin Škoda Manua, kterou by si chtěl hrát raději. Odpověď překvapila i nepřekvapila. Manu řekl, že je mu to jedno, protiože zná od 38 Special všechny písničky. Martin mu tedy předal svou kytaru a sám se chopil jen mikrofonu. A byl to nááááááááááááááářez …

Předposlední „řádnou“ kapelou byli Sweet Pain. Už od jara jsou oficiálně jen ve třech po odchodu Petra Smutného. Protože ale zatím nesehnali rovnocennou, nebo alespoň trochu slušnou náhradu, Petr s nimi stále na koncerty jezdí, víceméně jako host. Mlejn si samozřejmě taky nemohl nechat ujít. Situace v kapele není úplně uspokojivá a není to příjemné nikomu z muzikantů. Nechal jsem se tedy trošku ukecat, když mě Vlasta Moutelík zval na pódium a prohodil tam pár povzbudivých slov a mj. také blahopřání k Vlastovým nedávným šedesátinám … Nevím, jestli to mé „angažmá“ nějak zapůsobila, ale novou informací z tábora Sweet Pain teď je, že původně plánované a pak zrušené natáčení nového alba, je teď opět v plánu. I s Petrem Smutným jako hostem.

A přišlo velké finále. Zatímco všechny předcházející kapely hrály cca 45 minut, pro vrchol večera, naše kamarády Natchez zůstal prostor necelých dvou hodin. Končit se totiž muselo, s ohledem na novou obecní vyhlášku, už ve 22:00. Před samotným vystoupením Natchez jsme si s Ivčou a tak s bráchou Slávkem vybrali svou chvilku slávy. V našich znovu zapůjčených svatebních kostýmech jsme vystoupali na pódium nejen k uvedení posledních vystupujících hostů z Francie, ale taky k poděkování „Mlejnským“ a všem návštěvníkům, kteří zde byli před deseti lety na naší svatbě, k tomu krásnému zážitku a vzpomínkám. Na úvod svého verbálního vstupu jsem využil té příležitosti a připomněl dva kamarády, kteří s námi ještě před rokem byli a letos už hrají v tom nebeském bandu. Drželi jsme tedy minutu ticha za Čádu Růžičku a Pipa Čavojce a protože jsem dojímací, musel jsem se na chvilku odmlčet, abych si srovnal rozechvělý hlas … Brácha taky přispěl svou troškou do „Mlejna“ a věnoval ctěnému publiku lahvinku prvotřídního bourbonu.

No a pak už byl prostor pro vyniknutí skvělých Natchez. Nadherně pestrý southern rock s takovým nadhledem a suverenitou, jakou naše kapely postrádají. Byl čas i na legrácky a pár coverů od Eagles, 38 Special, ZZ Top a samozřejmě i Lynyrd Skynyrd. V průběhu svého vystoupení Natchez oplatili zdvořilost Martinovi Škodovi a pozvali ho k jedné své písničce. Stejné se pak opakovalo s Michalem Cermanem, protože i jeho si pamatovali z před 4 let, kdy spolu hráli The Cell a Natchez v Praze v Baráčnické rychtě. Při Sweet Home Alabama se pak na pódiu vedle Nachez prý objevil u mikrofonu i Roman Kosina, ale to nemohu osobně potvrdit ani komentovat, protože jsme se v té době vysvlékali z kostýmů …

Bylo to skvělé, úžasné a dokonalé … a hrozně rychle to uteklo. Čas byl nespravedlivě neúprosný. Ještě dlouho do noci jsme pak seděli a trávili předloženou hudební krmi … Bylo to absolutní a nejvíc nejlepší …

Nejlepší Mlejn ze všech dosavadních 23 ročníků.

A nakonec došlo i na ten jižanský dort, který jsem Natchez věnoval předcházející večer v Kutné Hoře k jejich letošním 30. narozeninám kapely …

Pokud si chcete udělat konkrétnější představu, jak to na tom Mlejně letos bylo, měli byste se mrknout na fotky do galerie.

Sweet home

Dališ