Prolistoval jsem pamětí a jednotlivými stránkami webu (www.heralddixie.gnojek.net) a potvrdil si, že o festivalu, který letos už po páté uspořádal v Otrokovicích Pepa Huslík, se celkem úspěšně mlčí. Kromě propagačních recenzí, upozorňujících na jednotlivé ročníky nic. Jo pardon. V roce 2007 jsem se prvního ročníku  festivalu Stetson and Bourbon zúčastnil a něco málo zážitků a pocitů svěřil historii. Ale od té doby nikdo nic. Tedy aspoň na těch „našich“ stránkách. Pepa Huslík je jedním z několika málo nadšenců, kteří mají možnost, podmínky, odhodlání a neutuchající energii propagovat tuhle naši muziku a letos připravil skvostnou přehlídku domácí i zahraniční (polské) provenience. Zahraniční hosté jsou pravidelnými účastníky festivalu, ale letos bylo už dopředu jasné, že přijede špička.
Domácí kapely letos v Otrokovicích zastupovali čtyři zástupci. Stetson z Rožnova, Full House z Mladé Boleslavi, Sweet Pain z Prahy a Nešvilský krůžek z Brna. Z Polska pak přijely dvě kapely. Poprvé u nás vystupující Around The Blues, se zpěvačkou Joannou Mrozek, která se může pochlubit vítězstvím v kategorii zpěvačka roku 2010 v prestižním polském časopisu Twoj blues (http://twojblues.com/). Druhou polskou kapelou pak byli Highway, kteří u nás vystupují přece jenom častěji (mj. 2007 Otrokovice, 2009 Kolín) a letos oslavili 10 let existence.
S rožnovskými, z popela znovu vzkříšenými STETSONy jsem se letos potkal už potřetí. Po Mlejně a Buxomfestíku zahájili fesťák i v Otrokovicích. I když je jejich repertoár už notoricky známý, pořád mě baví a mám je rád. I když jsem si myslel, že mě nemůžou ničím překvapit, stalo se. Představte si, že jsem málem nepoznal Tašunku. V Sedlnicích ještě poměrně dost „oplácaný“ kořen za dva měsíce shodil snad dvacet kilo (samozřejmě, že přeháním, ale bylo toho fakt dost) a byl k nepoznání. Jen ten jeho stále vysmátý obličej naznačoval, že je v pohodě a netrpí žádnou chorobou …
Na FULL HOUSE  (http://www.full-house.cz/kapela.html)  jsem se moc těšil, protože se mi letos nedařilo se s nimi potkat. I když jsem se na několik jejich koncertů na Kocandu chystal, vždycky z toho nakonec sešlo …
Moje první setkání s Full House v Otrokovicích ale nevypadalo dobře. Martin pokašlával, Gabča skoro nemohla mluvit – prostě bacilky si vybíraly svou daň. Částečně to spravil „valašský bourbon“ (i když pálený kdekoli jinde) výborné kvality a chuti a taky profesionální čest, takže na pódiu nikdo žádné zdravotní problémy nepoznal. Nový bubeník do kapely zapadl, jakoby tam hrál odjakživa a samou radostí nad povedeným koncertem pak byl Martin častým návštěvníkem občerstvovny pana Petra Křenka – jinak též dovozce whisky z celého světa. V jeho stánku byly k ochutnání všeliké ječné, žitné i kukuřičné dobroty a mně taky  ráno bolelo mezi ušima…
Po Full House se představila první polská partička a i když se mnou asi nebude moc přítomných kamarádů souhlasit, AROUND THE BLUES (www.aroundtheblues.ovh.org)  mě moc neoslovili. Možná to bylo pod dojmem výborného vystoupení Full House a jejich zlatíčka Gabči. Možná tím, že jsem víc odkojený hard&heavy než blues. Zpěvačka byla výborná, kytary taky, ale … zdálo se mi to takové nějaké studené, akademické a umělé … nevím  Omlouvám se všem, kterým se Aroun The Blues líbili, ale já je nějak „odzíval“. Možná to bylo i tím, že jsem se chystal a těšil na vystoupení další kapely.
SWEET PAIN (http://www.sweetpain.cz) . Ve své recenzi na jejich první studiové CD „What The Sound“ jsem popsal celou anabázi vývoje mého vztahu ke kapele. Od velmi rezervovaného až po současný pocit fanouškovského spříznění. Zásluhu na tom má nejen ono výborné CD, ale taky seznámení se s Petrem Smutným – kytaristou Sweet Pain. Toto vše proběhlo před Otrokovickým koncertem a proto jsem se poprvé těšil na živé předvedení repertoáru, který jsem důvěrně z CD nastudoval. Sweet Pain byli ve výborné formě a i díky dobrému nazvučení odehráli svůj set skoro ve stejné kvalitě, jako ze studia. I když oficiální křest alba proběhl v létě na Mlejně, zde v Otrokovicích si Sweet Pain střihli „moravský“ křest a za kmotru šla kulturní atašé polského velvyslanectví, které festival také podporovalo. Myslím, že Sweet Pain museli být se svým vystoupením spokojeni a určitě si získali na Moravě nové fanoušky …
Dalšími v pořadí byli polští HIGHWAY (http://www.highway.art.pl/). S lídrem kapely, kytaristou Markem „Maniolem“ Manickim, se znám už delší dobu, když jsme domlouvali vystoupení Highway na 3.kolínské jižanské noci. Osobní setkání pak bylo ještě milejší a upřimnější, než to korespondenční. I když se po vystoupení v Kolíně uzavřela jedna etapa kapely, Maniol Highway vzápětí doplnil o nové muzikanty a šlapou dál, jako za starých časů – a letos už desátým rokem. Z původní sestavy zbyli jenom tři členové. Vedle Maniola výborný zpěvák s niemenovským cítěním Tomek  „Dynam” Domieracki a basák Tomek  „Pergula” Cygan. Mám pocit, že hráč na klávesy a druhý kytarista úplně neodpovídají sestavě, kterou Highway uvádějí na svém webu, ale to nebylo důležité. Druhou kytaru, vedle Maniola, obsluhoval stejný maník, který hrál prim v Around The Blues a do sestavy dokonale zapadl. Highway vydali od roku 2003 postupně pět alb, z nichž poslední (Autostrada 2007) je pochopitelně základem pódiové prezentace. Krásná a čistá směs southern, blues a country – radost poslouchat.
Festival uzavřel a pro prořídle posluchače zahrál brněnský NEŠVILSKÝ KRŮŽEK
www.nesvilskykruzek.com. Viděl jsem je naživo poprvé v životě a musím říct, že se jim nedá rozhodně upřít instrumentální kvalita muzikantů a taky nápaditost a vtipnost textů. Jenom si nejsem jistý, jestli bych je pozval do Kolína na Jižanskou noc. Hráli dobrý a našláplý bigbít, určitě vedle předělávek i nějaké vlastní věci, ale mí favoriti už měli tou dobou sbaleno, anebo byli na cestě domů … Třeba taky přijdu Nešvilskému krůžku jednou na chuť, stejně jako Sweet Pain.
Aby byl výčet aktivit úplný, nesmím zapomenout na krátké divadelní skeče místního amatérského spolku, který v přestávkách mezi vystoupeními kapel předvedl scénky z divadelní hry na motivy známého filmu Limonádový Joe. Bylo to docela milé a autentické. Zazpívali jsme si některé zlidovělé hity a bylo to příjemné zpestření „mrtvého“ času.
Děkuju velice Pepovi Huslíkovi za velký kus neocenitelné práce, všem kapelám za poctivou muziku a příští rok zase v Otrokovicích …

Dixie s vámi Dališ