Zdravím všechny jižany i jižanky a vůbec všechny poznamenaný modrým,
svatoondřejským křížem s třinácti bílejma hvězdama. 

Dostávám se do let, kdy se týpek zastaví a dívá se zpátky. Nebojte se, nebudou to velký, filozofický pojednání o životě a jeho smyslu. 

Bitvy tý občanský války už probrali historici ze všech stran a nebude to ani vzpomínka na dávný rvačky a potyčky. Dokonce to nebude ani vzpomínání na různý milostný historky. Vždyť dotyčné jsou již dávno milé babičky a mnohdy už ani tady s námi nejsou.

Chci ještě zavčasu vzpomenout, než definitivně nastoupí stařecká demence a já
budu mít v kebuli jen prejt nebo kuličky, na něco trvalýho. Chci zapsat různý
recepty na jídla, co jsme si vařili ve vojenských táborech a pak i doma na
farmách, našeho krásného jihu.

Za celou válku jsem prošel třemi regimenty různých států Konfederace.
Nastoupil  jsem do 5. Texaského pěšího regimentu, pak jsem sloužil v
Jihokarolínský Wade  Hamptnově jízdní legii a dosloužil jsem u Louisiánskejch
Tygrů. V každém tom regimentu se vařilo trochu jinak, inu podle návyků z
domova, ale jedno bylo společný. Bylo toho málo a tak se voják musel postarat,
aby v bříšku bylo vždy dobře a my mohli dobře bojovat s modrejma pupkama ze
severu. Čert je vem. Nějaká ta krádež, jak se tehdá říkalo, osvobození, nepadá na
váhu. Vždyť to bylo pro dobro naší věci, pro vítězství konfederace. Že se to
nepovedlo, za to určitě můžou důstojníci a generálové.

Maso na provázku

To jsme tenkrát přepadli jenkýjskou zásobovací kolonu a osvobodili nejen
munici, zbraně a boty, ale byl tam taky vůz plnej rumu, brandy a vína. Pár
modrokabátníků už pak nemuselo plánovat cestu domů, na sever a ten zbytek
pěkně mašíroval do zajateckýho kempu.

Nikdo nám nemusel říkat co máme dělat a vozy byly tak rychle vypucovaný, jako
když mexikáni utíkaj před zdivočelejma indiánama. Důstojníci sice ječeli
rozkazy a hrozby o zákazu rabování ale nikdo na to nedbal. Brali jsme vše co
bylo a teprve v táboře jsme zjistili, co že vlastně máme. Byl to soudek s
bílým vínem. Název ani odrůdu si nepamatuju a navíc to bylo i jedno. Hlavně že
to motá. Soudek jsem odborně otevřel se zručností francouzského  someliéra
samozřejmě bajoneten a důkladně jsme jej ztrestali. Půlka soudku už makala
pod kůží a my dostali hlad. Máme víno a co dál?

Spolubojovník Pierre, co měl rodiče z Francie se vytasil s nápadem. Včera jsme
nafasovali kousek hovězího masa nevalné kvality. Koření se taky našlo v
našich tornách a začal divokej souboj s kuchyní a časem. Maso jsme propíchli
v horní polovině a na radu Pierra protáhli dlouhým provázkem a uvázali na
uzel. Hovězina putovala do kotlíku kde se louhovala s bílým vínem, bobkovým
listem, novým kořením a celým černým pepřem.

Kotlík putoval nad ohniště a my pochytřelí alkoholici jsme hned
protestovali. Alkohol co je ve víně a dělá moc dobře po těle, vymýšlí hodně
kvalitní nápady, zařídí přítulnost dámy a též působí blahodárně proti
nespavosti, se tím pádem zcela a zbůhdarma vypaří. Žabožrout však nedbal na
naše četné námitky, vařil, přiléval víno do masového vývaru a obratně nás
odháněl řádným klackem od kotlíku i soudku.

Pak se však ukázalo to mocné kouzlo. Frantík odstavil kotlík z ohně, za
provázek vytáhl částečně ovařené maso a ořezal již ovařené. Maso vařené ve
víně s chlebem byla naprostá delikatesa. Okrájené maso vrátil do nádoby a
postup opakoval, dokud jsme maso nesežrali téměř i s provázkem. Zbyl nám jen
vývar s vínem bez alkoholu a o ten nikdo nestál. Naštěstí zbylo i dost vína
abychom nešli spát úplně střízlivý a tak jsme jej přece jenom pochválili za
večeři.

Jenže to nebyl konec jeho kouzel. Ráno, hnedle po roll collu sebral Pierre
pánev a začal smažit cibuli. Cibule jsme měli vždy relativně hodně a to že v
důstojnické jídelně chybí trocha sádla, tak toho si nikdo ani nevšimnul.
Kuchtík osmaženou cibuli nasypal do vývaru a mírně ohřál na ohništi. Byla z toho
tak vynikající cibulačka, že se ještě dneska po tolika letech, při té
vzpomínce olizuju. Korunu tomu všemu nasadil náš Joseph, když odněkud
vykouzlil tvrdý sýr a nožem co s ním včera zatrhnul několika nepřátelům
starosti o dnešní ráno, nařezal na celkem jemné kousky do tý cibulový
polívky.

„Tak to byla jedna z mnoha vzpomínek starého konfederačního vojáka

 Olafa Ketchupsona"