Tehdá jsem byl na farmě v Louisiáně a dělal takovýho parťáka, dozorce na
plantáži. Dohlížel jsem na dělníky na bavněných polí, dával práci kovářům,
truhlářům a vůbec dohlížel na chod farmy. Co se dělo v panském domě, to se mně netýkalo, já si hleděl svého a bylo to dobrý.

Jedl jsem ta samá jídla co dělníci a co nám vařila stará Lulubell. Když jsem
prodělal žlutou horečku, byl jsem ještě dost zesláblý na práci na plantáži,
ale v kuchyni jsem mohl pomáhat. Tak jsem tam dost okoukal a  mnohému se
naučil. Základem  Louisiánské kuchyně je koření. Každá hospodyně si ten poměr
míchá sama, ale tady je aleapoň hrubý nástin.

           3 lžíce uzený papriky

           2 lžíce sušenýho česneku

           1 lžíce černýho pepře

           1 lžíce bílýho pepře

           1 lžíce sušený cibule

           1 lžíce oregana

           1 lžíce tymiánu

           1/2 lžíce cajenskýho pepře

Kdo máte rádi i trochu ostřejší jídlo, přidejte ještě lžičku mexickýho
chilly.

Když se vaří v cajunský kuchyni, nikdy nesmí chybět svatá trojice a to, je
cibule, paprika a celer. A ještě čerstvej  česnek. Tomu se říká papež nebo
básník. No prostě něco ouplně jinýho než jinde na jihu a i jinde ve světě.

Lulubel si večír připravila těsto na nudle, rozprostřela rozválený placky na
plátna po kuchyni a nechala je proschnout přez noc. Jak se dělá těsto na
nudle vám nebudu psát, poněvač si je určitě koupíte v obchodě, je to asi moc
práce, ale tenkrát se to tak vopravdu dělalo.

Ráno vstala, rozdělala oheň ve šporheltu a už komandovala děti, aby jí
nanosili dost dřeva. Dala ohromnej hrnec s vodou vařit a nakrájela si nudle.
Někdy k tomu byla i rejže. To bylo taky dobrý, ale batáty nám moc nejeli.

Pak oškubala kuře, co běhali za kuchyní a taky vyvrhla toho ptáka.

Celýho ho vykostila a nakrájela na malý kousky. Ty se pak ocitly v míse, kde je zasypala
tím Cajunským kořením. Rozpálila trochu tuku na veliký pánvi a všechny ty
kostky vosmažila. To vám byla vůně, že každej věděl, co se vaří.
Když bylo kuře řádně osmahlý, vyndala ty kousky zase zpátky do misky kde
zbylo i trocha koření a v tom výpeku začala postupně smažit cibuli, najemno
nakrájenou papriku a celerovou nať. Asi v poměru 1 ku jedný. Přitom mi
povídala, že lidi z bažin, tam nedávají papriku ale mrkev. To jí přišlo dost
divný a křižovala se po celým těle. Po zelenině přijde na řadu klobása a to
jak uzená, tak i pálivá. To aby to mělo i sílu.

A to vše zalila vývarem z těch vnitřností nebohýho kuřete. Se ví, že ne
najednou,ale postupně. Když už se to všechno povařilo, vrátila do pánve i to
vosmahlý kuře a zase vařila až do změknutí masa.

Když byl nějakej ten náboženskej svátek, tak přidala i trochu smetany. Prej
aby jsme si toho víc vážili. Někdy to bylo akorát a občas tam bylo hodně
vývaru. To se ještě přidalo trochu mouky. Osolit a mohlo se dlabat.

Olaf Ketchupson