Ron Keel Band - South X - South Dakota (2020)

Většina lidí zná jméno Ron Keel z hardrockové skupiny Keel, která během osmdesátých let prodala pár milionů alb. Někteří se možná ohlédnout ještě více zpět, když jeho skupina Steeler předskakovala americkému kytaristovi Yngwie Malmsteenovi. Ron vlastně prozkoumal mnohem více území než tohle. Pokud album nese název Ron Keel Band, bude to pravděpodobně jižanský rock, a pokud je kapela Iron Horse, bude to country. Ron dokonce zpíval s Brooks & Dunn Tribute Bandem v Las Vegas. 

Tady se ale nejedná pouze o album jižanského rocku, je to album coverů jižanského rocku, o kterém mluvíme a nikoli písně, která vás překvapí, ale to naštěstí není to nejdůležitější. Neuslyšíte zde pokusy o Freebird, Whipping Post nebo Green Grass a High Tides - i když upřímně řečeno, nejlepší verze těchto písní by mohly být delší než celé tohle album. Uslyšíte však výběr písní na jiné úrovni, včetně pěti skladeb od čísla 16 do čísla 22 na žebříčku Swampland´s nejlepších 25 písní jižanské éry. Nejedná se o špatné verze, jsou nahrány trochu blíž Keelovu tradičnímu hard rocku, než jak je udělala kterákoliv původní kapela. Prvním vrcholem je pravděpodobně pozdější skladba Lynyrd Skynyrd  Red White & Blue, kterou napsali po 11. září, takže z jejich starých časů to nic není. Trvá déle než šest minut, což dává Dave Cothernovi čas zahrát divoce jižanskou kytaru. Je to silný cover a Keelův hlas zde dobře zapadá. S pomocí zpěvačky Jasmine Cainové se mu daří zvládnout Don’t Misunderstand Me, píseň od skupiny Rossington Collins Band. Má ale větší potíže s písněmi, které známe ze srdce. Například - není špatný v písních jako Rockin ’to the Night nebo Flirtin’ s Disaster, skladeb tak ikonických, že se nemusí říkat žádnému fanouškovi jižanského rocku, že originály byly od 38 Special a Molly Hatchet. Nepřináší jim však nic, co by tam už nebylo, takže to jsou ve své podstatě menší verze. Písně, které jsou takto ikonické, musí být znovuobjeveny zcela novým způsobem. To ale chlapci neudělali. Musíme se tedy divit, proč si Ron vybral některé z těchto písní. Ramblin ’Man od Allman Brothers Band udělalo už tolik kapel, že dělat ji znova je zbytečné. Jakmile bude COVID-19 pryč, v pátek večer si můžete sednout do kteréhokoli baru na Jihu a slyšet místní kapelu. Totéž platí pro Ghost Riders in the Sky, píseň Stana Jonese z roku 1948, kterou každý rok nahrává někdo jiný - pro Ron Keel Band byla verze od Outlaws asi přijatelnější. Znamená to tedy, že se jedná o zábavné album, nahrané a dobře zazpívané, ale to je vše. Nebudu vzdáleně naznačovat, že tuto kvalitu dostanete z náhodného zpěváka karaoke s kovbojským jménem kdekoliv v baru v Jacksonville, ale celkový účinek je téměř stejný. Pro Rona Keela to byla jednoznačně zábava, ale pro nás to bude vždy sada písniček, které jsme celé roky slýchávali. Nejsou to originály, a ty si z coverového alba nemůžete vzít. Ron Keel stal "metalovým kovbojem" - tak se mu dnes říká. Dělá to dobře a on a jeho kapela jsou jasně velmi talentovaní hudebníci, zvláště patrní v rocku, v písních jako jsou Flirtin ’with Disaster a Homesick. Pokud však chce dělat víc než přední tributovou kapelu nebo hrát všechny své koncerty na svatebních hostinách v Alabamě, musí napsat spoustu nových písní a najít způsob, jak znovu objevit ty staré, ze kterých dělá covery.

P.S. Ode mne...

Před dvěma dny jsem cestoval ve vlaku a celou desku si znova přehrál ze svého telefonu. Hezky jsem si odpočinul, nic jsem v tom nehledal, zavzpomínal si a bylo to fajn. Do hlavy mi při stmívání přišla ona věta, kterou jsem zahlédl od jiného recenzenta na netu: „Z mého pohledu je Dakota lehkou deskou, sbírkou klasických jižanských písní a je to perfektní soundtrack pro táboráky, studená piva a dobré časy. Něco, po čem teď všichni hladovíme."

Pokud budete dělat tyto poslední víkendové dny grilovačku, pusťte si Rona - třeba na Spotify.

Red White & Blue na Youtube: https://www.youtube.com/watch?time_continue=80&v=YCOrzo5SLc4&feature=emb_logo

~ dixievh ~