Už jsem to kdysi kdesi napsal ... Král zemřel, ať žije král ...

Máme za sebou pátý ročník festivalu Southern Rock & Blues Kolín. Moje první pocity jsou skvělé a považuji celou akci za výjimečně vydařenou. Protože jsem z podstaty optimista, všechny nepříjemnosti, kterých bylo taky dost, jsou zapomenuty, a těším se ze všech pozitiv, kterých bylo nesrovnatelně víc.

Jen pro pořádek si dovolím připomenout dvě největší "jobovky", bez kterých bych se raději do budoucna obešel, ale prostě staly se a nic se s tím nenadělá. Nejdříve asi tři týdny před akcí samou odvolala svou účast švédská kapela Rebel Road. Rodinná tragédie baskytaristy byla proti nám a nezbylo, než do Švédska kondolovat ... Druhou kudlou do zad byl telefonát Máry Semenčíka z Liberce, v sobotu 14.5. v okamžiku, kdy jsme zahajovali odpolední "open air" program, že ani mnou velice očekávané vystoupení Bandoleros nebude. Hlavní tahoun kapely, kytarista Honza Rejent, si potrhal svalový úpon na noze a místo na fesťák do Kolína se nechal odvézt do nemocnice ... Mělo to být první vystoupení Bandoleros s novým bubeníkem, a nezbylo, než to odložit na jindy ... Zatímco za Rebel Road se podařilo sehnat náhradu v podobě polských Highway, Bandoleros se už nahradit nepodařilo. Zbylé tři kapely na venkovní scéně tak dostaly pro svou prezentaci o něco víc času ...

 Oba ty maléry byly určitě způsobeny "vyšší mocí" z jediného důvodu. Kvůli rovnováze ... Kdyby se nám vydařilo úplně vše, nebylo by to normální ... A ono se toho fakt podařilo dost!

Začal bych pátečním večerem. Slušná návštěva, výborná muzika jak na sále, tak i v předsálí. Pestrá dramaturgie poskládala klasické blues (Gamba Blues Band), ostrý kytarový jižanský hard & heavy rock (maďarští Asphalt Horsemen), geniální jazz blues s výbornými texty, kterým všichni rozuměli (Peter Lipa Band) a klasičtější southern rock polské kapely Rebelianci. V předsálí tu výše uvedenou "Visegradskou čtyřku" doplnilo trio Petry Börnerové se všemi obdivovaným "minibubeníkem s mini bicí soupravou - šestiletým synem Petry a Tomáše Bobrovnického - malým Tomášem. Prostě pohoda, pohoda, pohoda.

Přestože v pátek večer a často i v noci dost pršelo, věřili jsme, že sobota bude bez deště. I když jsem šel, po pátečním programu, spát až ve tři hodiny hned od rána bylo zřejmé, že nás mají "nahoře" rádi. Sluníčko a teplo ... to bylo přesně to, co jsme potřebovali. Organizace fungovala na jedničku. Jeviště bylo postaveno, zvukař připraven, sedačky rozmístěny, bufet na svém místě ... a přesně v poledne, s údery kolínských zvonů, jsme odpolední program zahájili. Nápomocen nám byl i místostarosta Kolína pan Tomáš Růžička. Pak sice přišel ten nešťastný telefonát z Liberce, ale náladu mi spravil Shout The Blues Band z Chotěboře s výbornou Kačkou Agudelo Ramirez u mikrofonu, skvělým a přesto téměř nenápadným kytaristou a perfektně šlapající rytmikou... Tuto bluesovou partičku vystřídali jižanští Bluesable. Frontman u mikrofonu Pavel Beran na sebe okamžitě upoutal pozornost a to nejen tanečními a pochodovými kreacemi s jižanskou vlajkou, ale především svým přesvědčivým pěveckým projevem autorského repertoáru. Další výraznou osobností pak byl kytarista s neuvěřitelnou technikou hry a zatraceně rychlými prsty ... Tuhle kapelu si zapamatujte. Ta má perspektivu ...  Odpolední program zakončil Ivan Hajniš a jeho New Blues Band s hostujícím vynikajicím španělským flétnistou a saxofonistou Arturem Sorianem. Excelentní zážitek a opět, stejně jako v pátek: pohoda, pohoda, pohoda ...

Sobota večer přinesla hlavní festivalový program. Zahájení se chopila parta kolem kytaristy pražské bluesové kapely Vejfuk Jirky Rolla, se kterým na pódium vyskotačili další regionální "veteráni" v čele s Honzou Joe Čerňanským. Playlist, poskládaný z pecek Petera Greena hovořil sám za sebe ... Polští Highway byli výbornou náhradou na švédské Rebel Road. Stylově sice někde jinde, než švédi, ale instrumentálně skvělí a bluesovější, čímž byli kolínskému publiku určitě blíže. Hlavní hvězdou pak v sobotu byli kanadští Monkey Junk. Žádné hvězdné manýry, obyčejní kluci, ale naprosto dokonalé a současné pojetí blues rocku. Bylo snadno poznatelné, jak si své vystoupení v Kolíně sami užívají ... Finále obstarali Blue Rocket z Teplic a i když už v tom okamžiku publikum prořídlo, kapela si v závěru vysloužila ovace a odměnila se spokojeným posluchačům dvěma přídavky... Z předsálí pak vše kontrolovala a jistila country, bluegrasovová dvojice Racek Vańkát, která připomněla, že i tyto žánry jsou součástí hudby, kterou festival Southern Rock & Blues Kolín prezentuje.

Za nás oba pořadatele, Vojtu a mě, moc a moc děkujeme. Všem našim příznivcům a  podporovatelům, kteří pomohli dát dohromady potřebné peníze a festivalové zázemí a logistiku. Děkujeme vedení města Kolín, že nám zachovává přízeň, děkujeme všem divákům, kteří přišli oba dny ve slušném počtu prakticky z celé republiky ... Děkujeme všem vystupujícím, kteří hráli a všechny nás pohladili po duši a nabili novou energií do dalších všedních dnů ... a děkujeme samozřejmě i těm silám "nahoře", že si tu zimu a déšť nechaly až na neděli ...   Já sám pak nakonec děkuji i své jižanské manželce, že mně ještě nepřizabila, ale naopak mi pomáhala, kde se všude dalo ... Díky Ivčo ...

Sweet home

Dališ