Tak vážení ,
kdo jste si nechali uniknout některý z koncertů Joea Bonamassy (11.12. v pražském klubu Vagón a 12.12. v KD v Uherském Brodu) v uplynulém týdnu, tak si trhejte vlasy a bušte hlavou do něčeho hodně tvrdého, protože byste fakt zasloužili ... Nic lepšího tady dlouho nebylo a překoná to někdy maximálně koncert Lynyrd Skynyrd, nebo snad ještě Molly Hatchet. Že je Joe Bonamassa vynikající zpěvák a naprosto brilantní kytarista, to jsme všichni věděli z CDček a DVDček. Co ale na nás vybalil naživo z pódia, to jsem fakt ještě nezažil.
Ač z Kolína, neváhal jsem ani na okamžik a místo do geograficky bližší Prahy jsem, společně s mnoha dalšími známými a kamarády (z Prahy např. Cell níci, z Mladé Boleslavi pohrobci MBA Bandu s dalšími kamarády, bruntálskokrnovská banda, pár známých z Mělníka i Kutné Hory ... ) vyrazil až skoro ke slovenským hranicím do Uherského Brodu. Ani cca 4 hodiny jízdy nás nemohly odradit, protože představa naprosto nevyhovujících podmínek ve Vagónu byla nepřijatelná. A udělali jsme moc dobře. Od několika borců, pro které byl Uherský Brod mimo obzor vnímání, a kteří byli ve čtvrtek v Praze, jsme už v pátek slyšeli jenom samé superlativy na výkon Joa Bonamassy a taky zvěsti, jak museli stát na stolech, aby vůbec něco viděli ...
Kulturáček v Uherském Brodě nás přivítal velice sympaticky. Davy stárnoucích česko - slovenských vlasatců (i plešatců) a vousatců, sem-tam doplněných i dámskými protějšky, které v předsálí rozehřívala nějaká partička mladých borců, smažících jeden bluesový kousek za druhým. Velice chutný předkrm. Nejsem tak velkým znalcem a tak jsem i oficiální předkapelu Stan the Man vůbec neznal. Hlavní osobnost kapely 58 letý skotský kytarista Stan the Man (původní jméno Stanislaw Wolarz prozrazuje polský původ) byl skvělý nejen svým zjevem houmelesáka, ale hlavně hudebním projevem. Kdybych jej potkal v předsálí, vůbec bych ho netipoval na frontmana bluesrockové kapely. Takový ošuntělý strejda s rádiovkou. Ale s kytarou na krku válel suprově. Zpěv byly spíš jen takové nesrozumitelné proklamace, ale to bylo možná způsobeno tím, že už jsem stál před pódiem ve druhé brázdě a hledal co nejlepší místečko pro focení hlavní hvězdy večera. Cca po hodince hraní to Stan se svými dvěma spoluhráči (slovenským basákem Tonem Duratnym a českým bubeníkem Kamilem Němcem) zabalili a za velkého a zaslouženého potlesku udělali prostor pro nejočekávanějšího z nejočekávanějších.
Před tím ale ještě proběhlo slosování vstupenek a kdo myslíte, že vyhrál akustickou kytaru podepsanou samotným Joe Bonamassou ...
Kuba Hartl ... Na pánaboha nevěřím, ale určitě nás má rád ...  :-)
No a pak to přišlo, zlatá skoba večera, Joe Bonamassa. Jednatřicetiletý, na první pohled skromný a nenápadný holobrádek. Když ale začal hrát, šla všechna skromnost do háje a pálil to do nás bez uzardění. Nedokážu popsat všechny ty techniky a fígle kytarové hry. Co ale Joe předváděl na pódiu, to bylo nebe i peklo. Obrovský rozsah jemných tichých bluesových pasáží (jednou si musel Joe vynucovat klid v sále, aby správně vyzněla část jedné skladby), až po doslova ostrá ďábelská rocková sóla (např. v Just got paid od ZZ Top). Během vystoupení vystřídal Joe, tuším že pět kytar (identifikováno následně podle fotek), včetně jedné akustické, a na všech dokazoval, že ocenění " Guitar Players Reader’s Choice Award" pro nejlepšího světového bluesového kytaristu za roky 2007 a 2008 je ve správných rukou. Nedočkal jsem se sice svého favorita v podobě písně "The River", ale to jsem Joeovi už dávno odpustil.
Do věčných lovišť za svými předky se zdaleka ještě nechystám, ale pokud by to někdy brzy mělo nastat, zase až tolik by to nevadilo. Viděl jsem absolutní vrchol, který bude těžko někdy překonán.
Jedině kdyby třeba takoví Lynyrd Skynyrd nebo Molly Hatchet, nebo třeba Blackfoot. Na ty bych taky ještě rád políčil ... No uvidíme
I když nás po koncertě čekala dlouhá, více než čtyřhodinová cesta zpět domů a nemohli jsme se zúčastnit společného rozebírání a "trávení té chutné hudební krmě", celou cestu jsme, aspoň ve třech, nemluvili o ničem jiném, než o tom nádherném hudebním zážitku.
Mějte se všichni nádherně, prožijte krásné vánoční svátky a do nového roku vám, kromě zdraví a pohody, přeju spoustu daší skvělé muziky jak naživo na různých koncertech a festivalet, tak i na nových CD/DVD plackách.
Dixie s Vámi
Dališ