Sweet home synové a dcery Jihu …
Jen hodně pomalu se mi daří smazávat starý dluh. Ale protože jsem zodpovědný a svědomitý  , a vím že mnoho z vás na těch mých pár řádků čeká (tak proč místo toho čekání taky něco nedáte do placu?) – jdu do toho.
My „pravověrní“ jsme si už zvykli a víme, že každý poslední celý víkend v červnu si nemůžeme plánovat nic jiného, protože (doufám) dokud budou Líba a Roman Kosinovi stát pevně na svých nohou, bude tady „MLEJN“ – kultovní festival jižanského rocku. Letos už po patnácté !!!
Letos jsem na Mlejn vyrazil sám, bez Ivči - své „jižanské manželky“ (viz svatba na Mlejně v roce 2007). Ta bohužel neprojevila svou pravověrnost a nepředloženě si na stejný termín zorganizovala doma „babinec“. No nic nebyla odkojena Jihem, seznamuje se s ním pomalu a já s ní mám dost trpělivosti.
Vzhledem k tomu, že jsem spíš samotářský a nebývám zrovna nejlepším a nejzábavnějším společníkem, vymyslel jsem si pro letošní Mlejn svou vlastní aktivitu, kterou snad udělám radost vám ostatním. V minulosti jsem hlavně fotil, letos jsem si přivezl kameru s cílem natočit vystoupení všech kapel a zdokumentovat tak celý Mlejn. V plánu bylo vystoupení 11 skupin a tak, vybaven dostatečnou zásobou kazet, jsem dorazil tradičně už v pátek. To je totiž nejlepší příležitost, jak vyslechnou spoustu novinek na CD, případně DVD a taky trochu zapařit s kamarády. V sobotu už musím mít hlavu čistou, aby z toho filmování něco bylo …
Jestli z toho něco bude, posoudíte časem sami, každopádně jsem dělal, co jsem uměl. Začátek poznamenaly trochu zmatky se zvukem. Jak jsem pochopil zvukař Pepíno něco důležitého zapomněl přibalit, anebo něco nefungovalo a tak se muselo domů, čímž došlo ke zpoždění začátku. Většina přítomných to možná ani nepostřehla a bavila se po svém za doprovodu všemožných dobrot v pevném i kapalném stavu.
Jako první se na pódiu představili BLACKIES – první z Ex MBA Bandových „pohrobků“, kteří se odhodlali vynést svou kůži na trh. Věřím, že Líba i Roman a ostatní členové kapely, včetně benjamínka za bicími – mladého Toníka Kosiny moc chtěli na Mlejně vystoupit a předvést se v plné kráse. Nevím, jestli to bylo velkou nervozitou, špatným nazvučením (kytary byly nečitelné), moc velkých chtěním … , ale mně osobně vystoupení Blackies trochu zklamalo … (sorry Líbo). Věřím, že vy sami jste si vědomi spousty minelů, včetně ne moc povedeného vystoupení Blaňulky. Její táta ji to pak, chudince, nechal sežrat a bylo z toho slzavé údolí. Taky toho povídání bylo na pódiu možná víc, než bylo nutné … Ale nic ve zlém. Víc jak polovina kapely jsou protřelí matadoři a jenom další a další vystoupení vás dostanou dál a výš, tam kde jste byli s MBA Bandem. (V pětistupňovém hodnocení dávám 4 a upřimně věřím, že příště to už bude jenom lepší. Vůbec to nebyl průser, ale čekal jsem víc).
Další se na pódiu objevili ústečtí LAST REBEL. Protože je southern rock hlavně kytarová záležitost, Last Rebel se mi, díky Jurovi Machačovi líbili daleko víc než Blackies. Jura je větší osobnost a daleko zručnější kytarista (než Vláďa Beneš, Martin Maršíček, nebo mladý Honza Hušek v Blackies) a okolo něj a frontmana kapely Mike Vojnara se vše točí. Nic nevadí, že Last Rebel staví své vystoupení pouze na převzatém repertoáru. Dělají to nejlépe, jak umějí a vychází jim to. Mé hodnocení 3 .
Jako třetí si nádobíčko na pódiu rozbalili ELECTRIC BLUE z Děčína. Pro mně absolutně neznámé mladé trio s baskytaristou (jak se později ukázalo manželkou kytaristy) s dlouhými vlasy až po zadek… Od začátku se do nás pustili tak neuvěřitelně suverénní směsí elektrického blues alá Cream nebo Jimi Hendrix Experience … To, že jsem je dříve neznal je jen má vlastní chyba, protože jsem se až později dočetl, jak bohatou mají minulost, včetně vystoupení na  velkých uznávaných festivalech (Šumperk …) Miloš a Jana Svobodovi (kytara a basa) a Zoran  Svrček za bicími si s námi posluchači pohráli a nechali, aspoň nás nevědoucí, s otevřenými pusami …  (Pro mně největší překvapení a „objev“ na Mlejně …   a hodnocení  1 ) 
Čtvrtý na pódium nastoupil jablonecký HLADOKOP. Další z nováčků na Mlejně. Za bicími sedící kapelník Luděk Hlásek nás během vystoupení provedl hudebním vývojem velké osobnosti světového blues a blues rocku Petera Greena (mj. Mayall s Bluesbreakers, Fleetwood Mac …) Výborně mu v tom sekundoval kytarista Pavel Kopal. Basák tvrdil muziku taky odpovědně a celé vystoupení si mi moc líbilo a vůbec nenudilo. V několika písničkách klasické trio doplnil hráč na foukací harmoniku a zpěvák mně neznámého jména, ale byl taky dost dobrý a přesvědčivý …  Takže hodnocení 3 – dobrá
Další prostor na pódiu patřil pražským Rybičkám“ – LITTLE FISH. Tuhle kapelu jsem viděl zatím jen jednou, když Pepa Karas zorganizoval akci „Jižanská Mlejnice“ 1.3.2008. Hráli tehdy v jiném složení se dvěma kytarami a zpěvákem. Měli špatný zvuk a celé to bylo poznamenáno začátky a nesehraností. Tentokrát to už bylo o něčem jiném. Rybičkám velice prospěla změna u mikrofonu. Zdenka Motyčáková je správný živel a rockerka každým coulem. Také samotná muzika, hraná jen v klasickém tříčlenném obsazení kytara (Robert Pavlíček), basa (Ivan Bulička) a bicí (kapelník Pepa Karas)se zjednodušila a zpřehledněla. Byl to povětšinou řízný tancovačkový hard rock ale, v několika skladbách „TO“ (Jih) tam taky jasně bylo.
Little Fish lezou pomalu nahoru a na Mlejně je vidím taky za 3.  
Další měli vystoupit Sweet Pain, ale buď nepřijeli, nebo z důvodu velkého časového skluzu (tak to myslím vysvětloval Líba) nevystoupili. Jak jsem pořád stál na tom vyvýšeném „empairu“ a točil vystoupení kapel, moc jsem si nestíhal všímat, co se děje kolem. O přestávkách jsem jen vyměňoval kazety a dodržoval pitný režim…
Na další tři kapely jsem se moc těšil, protože, protože všechny přivítám 14.11.2009 na 3.kolínské jižanské noci. Nejdříve nastoupili 1202 STATION. Už tři a půl roku fungující teplická partička kolem kapelníka – kytaristy Milana Renče a dále Pavel Bocheza druhá kytara, Vašek Savojec basa a Martin Lapáček bicí. Hrají výhradně své vlastní skladby a jsou tak výkonní, že už vydali 3 CD. Navíc to mezi nimi klape i kamarádsky a mám z nich moc dobrý pocit. Jediná věc, kterou jsem už zmiňoval několikrát a která mi pořád trochu vadí je Milanův zpěv. Sorry Milane, je to možná jen můj pocit a nechtěl bych abys to bral osobně. Výraznější sólový zpěv, doplněný vokály by vás určitě pozvedl. Jinak se mi 1202 Station  moc líbí a dávám za stylovost  2.
Další nastoupili BLUE ROCKET. Staří známí a dnes už hvězdy každé akce, kam přijedou. Tentokrát bylo jejich vystoupení trochu slavnostnější, protože letos vydali své první CD. Přestože už jeden křest doma v Teplicích absolvovali, na půdě jižanské Mekky si to museli zopakovat. Za kmotry nastoupili Pavel Hartl, Líba Kosina a Milan Milata a samotný křest byl proveden naprosto zodpovědně pravým Rebel Yell bourbon whiskey. Vlastní CD jsem si koupil už v pátek večer a v noci při usínání v autě jsem je několikrát sjel v přehrávači. CD je výborné, obzvláště obal je nadprůměrný. Hudba samotná jsou léty hraním ověřené hity. Nerozumím technice nahrávání a míchání stop, ale zdá se mi, že v některých písních jsou dívčí vokály hodně vytažené až na úroveň sólového zpěvu.(možná i víc). To ale nic nemění na tom, že je to pro mě nejlepší domácí southern rockové CD od vydání „Are you redy“ The Cell. S vystoupením Rakeťáků mám jeden soukromý problém, za který bych si nejraději nafackoval. Při filmování jsem spustil kameru příliš brzy, už v době zvukové zkoušky. Na přídavek, v podobě mého oblíbeného „Posledního Rebela“ od LS mi pak pár vteřinek chybělo .. Co nadělám. V hodnocení ale nemůžu vytáhnout nic jiného, než 1. Blue Rocket jsou prostě báječní.
Hlavní vrchol večera přišel s následující partou THE CELL. Nejlepší domácí kapela tohoto žánru, letos opět postoupivší na žebříčcích úspěchu výš a výš, současně ale také řešící hodně důležitou personální změnu. To vše souvisí s obrovským nasazením a možná až obětováním všeho ostatního pro úspěch celku. Za rok 2008 absolvovali Cell-níci 43 koncertů, což je bezmála jedno vystoupení týdně. Hodně v tom čísle jsou společné tůry s Vítkovým kvartetem a s Olympicem. Letos už tolik koncertů neodehrají, ale zato absolvovali dvoutýdenní pobyt v Louisianě v USA – rodné zemi Dave Gora s šesti vystoupeními a hlavně vrchol současné kariéry, předskakování před ZZ Top při jejich květnovém koncertu v Praze. Tohle nasazení zřejmě utahalo frontmana kapely Dave Gora natolik, že přestal fungovat tak, jak by to kapela potřebovala. Nerad bych tady rozpitvával skutečné důvody Daveova odchodu, slyšel jsem jen jednu stranu (i když vícehlavou) a Dave u toho nebyl. Naopak jeho rozhlasové vystoupení v jižanském víkendu na Rádiu Beat vyznělo, v porovnání s tím, co jsem už znal, pomalu jako úplně růžová pohádka. To, že Dave odešel ještě dříve, než si s kapelou původně domluvil, tedy před koncem sezóny, o něčem ale taky svědčí … No nic, život jde dál a já věřím, že si kapela najde důstojnou náhradu a pojede tak, jak jsme na ni zvyklí. Nějaké jméno se už proslýchá (syn slavného a známého bubeníka …) ale nebudu předbíhat a nechám to na Cell-nících samotných, až toho „nováčka“ vystrčí před světla reflektorů a zveřejní jeho jméno na svých webovkách. Každopádně Daveovo vystoupení bylo na Mlejně poslední (s The Cell) a já mu můžu jenom popřát hodně štěstí v jeho dalším počínání. Celé kapele pak dávám 1* . 
To ale ještě pořád nebyl konec. Na své vystoupení ještě čekaly další dvě kapely. Nejprve nastoupili EL CAMINO z Olomouce. Také tito borci za poslední dva roky vyrostli, přestože mají minimum vystoupení. Jejich tradiční úsporné tříčlenné obsazení plně koresponduje s tím co a jak hrají. Boogie v jejich podání je tak nakažlivé, že strhne všechny posluchače    minimálně  k rytmickému podupávání nohou. Kytarista Milan Mužík je navíc i výborný zpěvák a hlavní osobnost se kterou stojí a padá výkon celé kapely. Po vystoupení si stěžoval na nějaké problémy s kytarou, ale já jsem si ničeho nevšiml. V hodnocení zůstanu trochu zdrženlivější na 3, ale nejsem si jistý, jestli tím El Caminu trochu neubližuju …
Finále obstarali plzeňští NA STARÝ KOLENA BAND, další a už poslední nováčci na Mlejně.
Vzhledem k pozdní době už prořídly řady posluchačů, ale kdo vydržel nelitoval. Nepoznal jsem procentuální zastoupení převzatých a (případně) vlastních písní, ale čím déle jsem je poslouchal, tím víc se mi líbili. Frontman kapely  - zpěvák a hráč na akustickou kytaru Tomáš Kotora byl dostatečně suverénní a jistý a to celé kapele dodávalo na přesvědčivosti. Dokázal si i vtipně poradit s nějakými opilci pod pódiem. Instrumentálně to bylo všechno taky v pořádku, ale únava už udělala své. Přesto mám z vystoupení NSKB velmi dobrý pocit a troufám si je ocenit za 2.

Tak a jsem na konci. Teď mně doma čeká (ještě nevím kdy) zpracování všech natočených materiálů. Polotovary jsem už poskytl Milošovi z Electric Blue,  Mikeovi z Last Rebel a Milanovi z The Cell pro studijní účely …
Rád bych to zpracoval do podzimního Mlejna, ale bez záruky . . .

15.ročník Mlejna je mrtev, ať žije 16. ročník 2010.

Dixie s Vámi Dališ