Sweet home jižanský národe,
tak máme za sebou první letošní festival naší muziky. Chvályhodné iniciativy se ujal Pepa Karas - bývalý bubeník Sweet Pain - , který dal dohromady zbrusu novou kapelu "Little Fish", hlásící se k jižanskému rocku a představil ji publiku tím nejlepším způsobem - přímo v kotli. Ale pojďme popořádku.
První se na pódium dostali Plzeňští Jack Daniel. Bylo to moje druhé setkání s touto kapelou, když napoprvé, loni na Mlejně, jsem je moc nestihl nenaposlouchat. Nastoupili ke svému vystoupení první, hned po svatebním obřadu ... a to jsem měl myšlenky úplně někde jinde. Byl jsem teda moc zvědavý, co mi na Mlejně uniklo. Navíc to byli a snad i jsou "koně" Luboše Gnojka, tak jsem byl plný očekávání.
Nechci plzeňským klukům ublížit, ale mé čekávání zůstalo nenaplněno. Převzaté věci hrají docela dobře a věrně (např. We Ain´t Much Different - od LS - CD "Twenty" s českým textem Nejradši mám rock´n´roll), ale jejich vlastní mě moc nechytly a i jejich pódiová prezentace je studená a nepřesvědčivá. Jenom Vláďa Stuchl (g a voc) a Jirka Křepela (voc) na pódiu trochu vyčnívali, ale jejich tři parťáci (Honza Zmeko - g, David Vyhnánek - bass a Láďa Kubík - dr) si odvedli své řemeslo ... a dost. Chyběla mi větší pestrost kytarových sól, hraných společně oběma kytaristy. Nějaké prolínání a proplétání sólových partů ... Nejsem muzikant a tak ode mně nečekejte odborné termíny :-) . Navíc se nedařilo ani zvukařům a tak si to kluci z Jacka Daniela dost odskákali ... Nedělali si z toho ale těžkou hlavu a myslím si, že sami byli se svým vystoupením docela spokojeni.
Druhou partičkou, která nastoupila na pódium byli nováčci na jižanské scéně, domácí Little Fish. První dojem byl docela zajímavý díky ostrým rockovým "kostýmům" basáka a jednoho kytaristy ... Druhý dojem už byl, i díky pokračujícím problémům zvukařů, horší. Chlapi to sice mydlili jako o život ale ten plechový zvuk kytar a nevýrazně nazvučené bicí to celé téměř pohřbilo. Bylo vidět i slyšet, že kapela spolu hraje teprve chvíli. Oba kytaristé předvedli několi zručných sól, ale bylo to víc o hard rocku, než o jihu. Zpěvák taky neoplýval zrovna velkým hlasovým rozsahem a spíše deklamoval ve výškách přiškrceným hlasem ... Všechno to jsou ale otřílení rockoví harcovníci a pokud si vezmou vzor u našich southern rockových špiček, z nichž dvě viděli hned vzápětí na tomto festivalu, můžou nás ještě překvapit. I když ... dá se naučit "cítit jih" ???
No a pak to přišlo ... Třetí v pořadí nastoupili Blue Rocket. První, co bylo potřeba udělat bylo nastavení pořádného zvuku, na což dohlédl Petr Samek a bylo poznat že to umí nejen s kytarou ... Před samotným vystoupením nám všem představili novou vokalistku (nejsem si jistý, jestli se jmenuje Lenka ??? ) a pak se do nás opřeli veškerou silou svého nevyčerpatelného jižanského nářezu. Jde to z nich úplně samo a přirozeně. Všichni se na pódiu ohromně baví, navzájem se hecují a jsou stále lepší a lepší. Moc a moc se těším na CD, které by měli, podle slov Pavla Víchy, relativně brzy natočit a představit ...
(poznámka: V repertoáru bohužel nedošlo na mého oblíbeného skynyrdovského " Last Rebela ", ale hned jsem to Márovi & spol. odpustil :-) protože mají repertoár našlapaný tolika hity, že prostě ve vymezeném čase vše odehrát nejde !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! )
A přišlo finále a s ním MBA Band. Hned od začátku bylo jasné, že přijeli s malým handicapem - tedy chybějícím Petrem Špitálských. Martin Škoda a Jardou Čermákem jsou ale mystři svých nástrojů a třetí kytara až tolik nechyběla. A jestli a jak moc chyběla by řekli snad jen samotní Martin s Jardou ... To co jsem minule napsal po koncetě The Cell v Kolíně o nastartování obrovských aktivit v naší jižanské špičce, platí beze zbytku taky o MBA Bandu. Do loňského léta spolehlivě šlapající kapela ale na pódiu někdy studená. Od podzimního mlejna, po nástupu nových vokalistek Blanky a hlavně Gábiny to je úplně o něčem jiném. Má to náboj, napětí a šťávu. Nevím, jestli to přišlo i s nahráváním třetího alba, ale šlape jim to neuvěřitelně dobře. Obě holky kapelu jednak zrášlily, ale přinesly tam (hlavně smíšek Gábina) mezi chlapy takovou, možná, soutěživost. Oni makají a před holkama se snad i předhánějí v lepších a lepších výkonech. Těžko vybrat jednu pecku z toho stáda skvělých hitů ... , ale úplně mě nadchla novinka v sólovém provedení Gábiny. A vidět Romana na místě vokalistky ... to byla taky bomba ...
Už se těším na dlouho připravované a dokončované třetí CD, které by mělo být "přivedeno na svět a pokřtěno" na samostatné větší akci v Boleslavi ... Držím palce, ať smělé plány vyjdou.
Celý fesťáček se vydařil. Věřím, že i konfrontace začínajících kapel se špičkou je prospěšná a pomůže šíření naší muziky.
Taky setkávání kamarádů na těchto akcích a přípravy a plánování dalších aktivit je to, co této muzice pomáhá. Rád jsem po čase viděl (střízlivého) Mika Vojnara a další a další.
PS. A taky jsem na tomto fesťáku potkal po 35 letech kamaráda, se kterým jsem tehdy v Bruntále hrál v naší první (a mé jediné) kapele. Moc příjemné setkání. Jožin se poprvé setkal s jižanským rockem a myslím, že máme nového příznivce ...

Dixie s Vámi Dališ Náhledy fotografií ze složky Mlejnice 2008