Přátelé a kamarádi,
hezčí dárek k vánocům jsme si snad ani nemohli přát.
Tak se nám to na konec roku hezky schumelilo dohromady:

1)  prosinec … 20. výročí založení Dixie spolku přátel jižanského rocku v Bruntále …
2)  20.12. …... 150 výročí vyhlášení nezávislosti Jižní Karolíny na Únii …
3)  21.12. …..  Jih opět povstal … a na závěr svého JUSTICE WORLD TOUR k nám do české kotliny poprvé zavítala legenda z největších. MOLLY HATCHET.
Zatímco první dvě kulatá výročí proběhla bez většího povšimnutí, na vystoupení Molly Hatchet se chystaly davy.
Všechno to ale začalo už v září, kdy nám před koncertem The Cell s Tomem Gillamem řekl Jirka Burda, „jen tak mezi řečí“, že v Praze budou 21.prosince Molly Hatchet. Ještě to nikde na plakátech nebylo, ale na webu kapely, na seznamu koncertů bylo zcela zřetelně 21.12 PRAG.
Tu informaci jsem si pochopitelně nemohl nechat pro sebe a hned druhý den jsem to poslal na všechny „southern“ adresy a při tom zjistil, že to není vůbec žádným tajemstvím a spousta kamarádů, šmejdících po internetu, to už taky ví …
Původně plánovaný prostor klubu „Na chmelnici“ pořadatelé z agentury a Ozzy a Potkan naštěstí velice brzy vyměnili za daleko reprezentativnější a hlavně větší sál Retro Music Hall na Vinohradech. Týdny a měsíce utíkaly a my „nedočkaví a zodpovědní“   jsme aspoň o to usilovněji „nasávali“ hudbu z posledního alba Molly Hatchet „JUSTICE“, k jehož propagaci byla koncertní šňůra věnována. Pro mě osobně byla účast na koncertu tak veliká a zásadní věc, že jsem automaticky koupil lístek i pro manželku …   To by mohla zkusit odmítnout …
A bylo to tady, úterý 21.prosince. Ještě jsem musel do práce, ale už od božího poledne jsem měl v přímém přenosu zprostředkované informace o bandě z Bruntálu a Krnova, jak cestuje vlakem do stověžaté matičky. Pravda, dost jsem z toho, co jsem slyšel zapochyboval, že:
a) všichni ve zdraví do Prahy dorazí, b) že z toho koncertu budou něco, kromě kocoviny, mít.
Jak se ale nakonec ukázalo Pavel, Franta, Číča  i Stříbrný Orel mají neuvěřitelnou výdrž a všechno zvládli. To ale předbíhám.
Po druhé hodině jsem poslouchal v práci Rádio Beat a tam se Honza Tomek zmínil, že by do studia měli členové kapely kolem půl čtvrté dorazit a že můžeme do studia napsat nějaké dotazy na kapelu. Nelenil jsem a napsal dvě otázky:
1) Jak se dnes v kapele cítí její zakládající člen, autor mnoha písniček a hlavní osobnost prvního slavného období - Dave Hlubek. Po návratu ke kapele, kde vůdčí roli už dávno převzal Bobby Ingram hraje Dave Hlubek druhou kytaru a působí velice nenápadně.
2) Máme u nás v republice bandu kamarádů Dixie spolek přátel jižanského rocku. Na koncertě se nás určitě sejde velké množství a jestli by bylo možné se s Molly Hatchet vyfotit…
Asi o čtvrt na čtyři jsem si zapnul webkameru do studia Rádia Beat a kolem půl čtvrté to opravdu nastalo. V záběru objektivu kamery se objevil vysmátý Bobby Ingram a s ním zpěvák Phil McCormack. Vůbec nepůsobili nějakým znuděným a otráveným dojmem, naopak. Byli velice přívětiví a milí. Chválili výbornou angličtinu překladatelky a ochotně odpovídali na všechny otázky. Honza Tomek rozhovor prokládal písničkama Molly Hatchet a rozhovor utekl tak rychle, že při tom přetáhli čtvrtou hodinu, kdy v rádiu pravidelně dávají krátké zprávy. Produkční nechtěl udělat výjimku a tak byl rozhovor předčasně ukončen. Ještě na poslední chvíli stihl Honza do éteru vzkázat, že ta parta, co se chce s kapelou vyfotit může přijít před koncertem do šatny. DOBRÁ INFORMACE !!!
Do Prahy jsme s Ivčou dorazili kolem šesté. Sešli se s bráchou, jeho synem Honzou a postupně přicházejícími dalšími kamarády. Všem jsem nadšeně vykládal, co je s Molly Hatchet domluveno a když se už přiblížila sedmá, vyrazil jsem na zteč, rozhodnut se probít do šatny kapely. Bohužel byli v té době ještě MH na večeři a tak z toho nic nebylo. Aspoň jsme zaujali přední místa pod pódiem, abych mohl koncert fotograficky zdokumentovat. Kvalita zvuku sice pod pódiem není z nejlepších, ale tomu bezprostřednímu kontaktu s kapelou se nic nevyrovná…
Pumpa, jako předkapela, nastoupila chvilku po osmé a svou necelou hodinku slávy odskotačila bez větších problémů, ale publikum už bylo natěšené na hlavní hvězdy.
Po ne zrovna příjemných zkušenostech z focení koncertů Lynyrd Skynyrd ve Stuttgartu a v Lipsku jsem byl docela zvědavý, jakou budu mít šanci doma v Praze. A byl jsem téměř v šoku. Žádné bariéry mezi publikem a kapelou. Žádní drsní a neoblomní Securiťáci. Molly Hatchet nastoupili na pódium jako velká voda a hned od začátku naprosto bezprostřední kontakt s publikem, úsměvy od ucha k uchu a Phill McCormack tričko s logem kapely PUMPA…     Na to, že se jednalo o poslední koncert v rámci skoro dvouměcíční šňůry už mohli být muzikanti dost utahaní, ale ukázalo se, že to jsou profíci, kteří si váží svého publika a dávají se mu naplno. Odhadem čtvrtina z playlistu byla z posledního alba, ale dobře polovina písní představovaly pecky z prvních pěti alb Molly Hatchet (do No guts … No glory). Bez nějakých dlouhých řečiček to do nás řezali a hladové a nenasytné publikum každou pecku hltalo a odměňovalo frenetickým aplausem. Viz krásný a rychle a pohotově zpracovaný klip na You Tube z dílny Pepy Kulatého http://www.youtube.com/watch?v=B_4PrCq9Hlo
Už v průběhu koncertu kapela ukázala, že to nejsou žádní náfukové a vzpomněli památku Ronie Jamese Dia. V samotném závěru, v prvním přídavku pak vzpomněli další své mrtvé blízké rodinné příslušníky a kamarády megahitem od Lynyrd Skynyrd Free Bird.
Nevím, jak početné publikum měli Molly Hatchet na všech svých koncertech této šňůry, ale z jejich očí bylo jasně vidět, že si vystoupení v Praze taky užívali a i největší „suchar“ Dave Hlubek byl očividně „na měkko“ a šťastný – stejně jako my všichni pod pódiem.
I když mě hodně mrzí, že to nevyšlo s tou společnou fotkou, podařila se spousta hezkých fotek kapely během vystoupení a zážitky, doplněné videoklipem, zůstanou v hlavách a srdcích hodně dlouho.

P.S.
… tak co Ozzy a Potkane? Jak to dopadlo z pohledu organizátorů?
Myslíte, že byste se mohli nabourat do příští evropské šňůry Lynyrd Skynyrd?
Tak skvělé publikum, jako bylo na Molly Hatchet, by si to určitě zasloužilo …

P.S.S.
… a ještě na závěr pro jednoho nejmenovaného kámoše.
Pivo jsem si dát nemohl, protože jsem řídil a na hajzlík jsem tím pádem taky nemusel.
Proto o kvalitě piva a čistotě hajzlíků nemůžu nic říct. Snad příště … 
Nic ve zlém, za srandu to stojí, ne?

Dixie s Vámi Dališ