NATCHEZ je jméno jednoho starého indiánského kmene v Americe a také název území, které tento kmen obýval. Natchez je ale také název jedné vynikající francouzské southern rockové kapely, která k nám v závěru června 2017 už podruhé zavítala, tentokrát na dva koncerty.

Všechno klapalo, jako na drátkách. Detaily jsme měli s Natchez domluveny dlouho dopředu mailem i prostřednictvím FB. Jeden koncert 23.6. v Kutné Hoře, druhý pak 24.6. na Summer Southern Session - na Mlejně. Spacáky s sebou a hurá 1000 km směrem na východ.
Chlapci vyrazili už ve čtvrtek a přespali někde v Německu, aby to nebylo příliš náročné to celodenní cestování a následné večerní hraní. V Kutné Hoře byli včas a začalo velké vítání. Přítomna byla i kamarádka Zuzka, skvělá francouzštinářka, připravena tlumočit jakákoli přání našich francouzských kamarádů. Mezitím si už své nádobíčko v rockové klubu Česká1 rozbalili mladoboleslavští FullHouse. I když jsem nachal vylepit plakáty po Kutné Hoře a měsíc dopředu jsem týden co týden agitoval na svém FB profilu i na profilech přátel Kutné Hory a Kolína, návštěva byla tristní. Naštěstí ani FullHouse a posléze ani Natchez malý počet diváků nerozhodil. FullHouse si odehráli svůj hodinový set, během kterého se stihli hosté z Francie navečeřet. Obě kapely se už znaly z minulé návštěvy v roce 2014, kdy spolu hrály v pražském klubu Vagon. Střídání na pódiu proběhlo plynule a Natchez začali dokazovat, proč jsou ve svém oboru nejlepší. Vlastní písničky střídaly covery světových veličin, rockové pecky prolínaly countryovějšími kousky. Brilantní sólový kytarista Manu hrál jak z partesu a jeho brácha Thierry s druhou kytarou a mikrofonem sólového zpěváky střídal anglické i francouzské texty úplně plynule a suverénně. Basový kytarista André (po mamince Vietnamec, po tátovi Francouz) a bubeník Ben drželi rytmiku víc než spolehlivě. Protože Natchez letos slaví 30.výročí založení, nechal jsem vyrobit speciální "jižanský" dort, který jsem kapele před závěrem jejich vystoupení věnoval. Bylo fo fajn a bylo to milé. V závěru došlo i na tanečky několika málo přítomných diváků a divaček a nakonec i na společné focení ... Chvilku jsme ještě v baru v České1 vydrželi a pak už hurá domů. Čekal nás ještě náročný sobotní program. Doma se ale ještě spát nešlo. Seděli jsme asi do dvou hodin v kuchyni a povídali o všem možném. Pak jsem ale celou tu bandu zahnal do peřin s tím, že vstávat bude potřeba nejpozději kolem osmé. ...
A jak řekli (a naplánovali), tak udělali. Já jsem moc dlouho spát nevydržel a už od půl sedmé jsem se hemžil a chystal krmení pro domácí havěť. Kočky, slepice a psí dáma Kora jsou za vše vděční. Pak jsem už nachystal sezení a snídani na zahradě pod pergolou a první do růžova vyspaní hosté se začali na zahradu trousit ... Snídaně byla skvělá, chlapci z Natchez spokojení a rozesmátí. Od devíti jsme zalezli do sklepa do klubovny a natočili rozhovor pro Rádio Dixie. Měl by jít ven v srpnu. No a pak už balení a hurá na Mlejn. Na slavnostní dort k narozeninám Natchez nedošlo ani večer, ani ráno a tak cestoval na Mlejn s námi ...
Hned kousek za bránou Mlejna jsme potkali Líbu Kosinu, jednoho ze dvou hlavních pořadatelů a já vše zaznamenával svým foťákem. Chlapci z Natchez se ubytovali ve vyhrazené místnosti, kde měli připraveno šestero matrací, na kterých další noc složili svá těla ... Do noci ale bylo ještě dost času a tak se šlo na plac, kde už mezitím hrála první parta. Old Boars Band. Protože jsem se věnoval kamarádům z Natchez, udělal jsem si u všech vystupující, jak šli po řadě (Old Boars band, Big Boy band, Stetson, Blackies, Full House a Sweet Pain) jen pár fotek, abych měl do svého archivu...
Jak jsem se zmínil v úvodu, na letošní 23.ročník Mlejna připadlo 10. výročí svatby, kterou jsme měli s Ivčou právě tady, an Mlejně. Za účelem připomenutí si tohoto výročí jsme si opět půjčili ony kostýmy, které jsme před deseti lety měli a udělali pak na místě takovou malou komedii. Oblékli jsme si to v okamžiku, kdy hráli FullHouse, abychom si těch kostýmů taky trochu užili. Původně jsem plánoval, že bychom mohli před vystoupením Natchez vyběhnout na pódium a přítomným divákům a kamarádům, kteří z velké části tu 10 let starou událost pamatovali, poděkovat za to tehdejší krásné přijetí a vytvoření neopakovatelné atmosféry. Mimo tento plán ale zasáhl bubeník Vlasta Moutelík, který si mě před koncem vystoupení Sweet Pain zavolal na pódium, abych jednak připomněl jeho nedávné šedesátiny, ale taky abych podpořil Sweet Pain, kteří se teď nacházejí ve složité situaci. Tak nějak to proběhlo a mám radost, že ta má iniciativa vyústila aspoň v to, že Sweet Pain i s hostujícím Petrem Smutným natočí původně plánované třetí album, i když to v jednu chvíli vypadalo, že po Petrově odchodu album nebude ...  Pak už ale program běžel podle plánu. Sweet Pain dohráli, Natchez si připravili své nádobíčko a my dva s Ivčou a bráchou Slávkem důstojně vystouali na pódium. Kromě výše zmíněných slov o té naší společné slávě jsem ještě připomněl dva kamarády, kteří nás v předcházejícím roce opustili (Čáda Růžička a Pip Čavojec) a brácha vybalil několik lahví bourbonu. Dvě nám věnoval jako dárek a třetí putovala do publika ... Dlouho nevydržela ...
No a pak to už rozbalili Natchez, jak jen oni umí. Pod pódiem se shromáždil dav a tančilo se, jásalo se, hulákalo a radovalo se ... Na jednu písničku si Natchez pozvali na pódium Martina Škodu z FullHouse a na další pak i Michala Cermana z The Cell. Když jsme se svlékali z kostýmů, tak se na pódium dostal i Roman Kosina a i on si s Natchez zazpíval.
Program Mlejna odsýpal přesně podle plánu a díky časovému omezení ze strany obecního úřadu se musela produkce ukončit ve 22:00 hodin. Už tak nejdelší (plánovanou) produkci Natchez ukončili kolem 3/4 na deset a pak ještě dlouho podepisovali svá CD a vinyly, které měli na prodej. Triček se prodala taky spousta a spokojenost byla na všech stranách. Nakonec došlo i na ten narozeninový dort, který jsme měl tu čest nakrájet společně s Thierrym. Jen se po něm zaprášilo ... Noc byla ještě mladá a i když někteří, zmoženi sluníčkem a alkoholem, už dávno spali, skupinky ještě posedávaly a vstřebávaly atmosféru právě skončeného festivalu.
Noc ve stanu byla dobrá. Ono se to ještě stále hodí si občas zopakovat, že i s přibývajícím věkem si tělo pamatuje na staré časy a nevzpouzí se drobnému nepohodlí ...
Ráno, po malé snídani i chlapci z Natchez byzy seběhli dolů, naplnili bříška a loučili se ... Před nimi daleká cesta a pro jednoho z nich (Tierryho) nutnost další den jít do práce ...
Pro nás všechny ostatní zůstaly nádherné vzpomínky na skvělou partu skvělých muzikantů, kteří si nehráli na žádné hvězdy, přestože minimálně evropskými hvězdami naší muziky skutečně jsou. I Natchez se u nás líbilo a na Mlejně si připadali, jako ryby ve vodě. Jejich pochvalné poznámky na adresu českých kapel nebyly jen zdvořilostní.
Díky za krásný víkend mé manželce Ivě, bráchovi Slávkovi (bez kterého by se mi příjezd Natchez jen těžko podařilo zrealizovat) a díky i Líbovi a Romanovi, že Natchez zařadili do programu Mlejna. A díky i vám všem návštěvníkům Mlejna za skvělou atmosféru.
Nakonec ještě velké poděkování kapele Natchez a lidem kolem ní. Jsou to naprosto báječní a upřimní lidé, kteří mají srdce na dlani. Díky za vaše přátelství ...

Dališ