Moje Ivča ještě ZZ Top nikdy neviděla a tak jsem musel sáhnout hlouběji do kapsy, ale co bych pro ni neudělal, že. Ženský se mají raději rozmazlovat, než nudit ...  S tím ale souviselo několik dalších detailů. Z domova jsme vyrazili o něco později, než kdybych jel sám, a pak jsem litoval opožděného příchodu "do kotle", když už předkapela nějakou dobu hrála. O tom ale později. Bohužel se ukázalo, že pořadatelé akce nebyli dobře na takovýto nával připraveni a šňůry aut byly místními městskými strážníky od ČEZ Arény vraceny kamsi do města, kde by se snad dalo zaparkovat ... Takže další zdržení ...  Před vstupem na zimák pak ještě krátká fronta na pivko a hurá na sál, zrovna by měla začínat předkapela ....  Ale ouha, moje digitální zrcadlovka zaujala sekuriťáka u vstupu, ale bohužel špatným způsobem tak, že mě s ní dovnitř nepustí. Kdybych měl jen trochu kvalitní digitální foťáček s lepším rozlišením a možností natáčení videozáznamu (jako mnoho jiných osob na sále), problém by nebyl, ale naprosto amatérská zrcadlovka ... hmmm. Co s tím? Odnést foťák do auta - to je půlhodina zpoždění ...  Tak jsem po chvilce přemýšlení zkusil jiný vstup a ejhle, tady to nevadilo ...  :-)

Asi s dvacetiminutovým zpožděním jsme tedy dorazili ke kotli pod pódiem a už jsem litoval ztraceného času, protože předkapela Ben Miller Band hrála jako o život a publikum měla na své straně. Já bych asi zůstal trochu stranou, ale Ivča zavelela a začali jsme se prodírat davem doprostřed kotle cca 15m od pódia. Kromě toho, že jsme tam našli Číču, bráchu a jeho dva syny, bylo to taky ideální místo pro koukání i poslech. Pro focení sice nic moc, ale synovec Honza měl slušnou digi krabičku a já tak mohl foťák schovat. Všechny fotky v příloze tedy můžete shlédnout díky Honzovi ....  :-)

Ale teď už konečně zpět k předkapele Ben Miller Band. Pro mě absolutně neznámá banda, ale od prvních tónů mě dostala. Tříčlenný band, ve kterém si muzikanti částečně střídali někdy i dost netypické nástroje. I když ... v naší hudbě, která vstřebala nejrůznější hudební kořeny a styly není nouze o nečekané podněty ... Třeba taková elektrifikovaná valcha, elektrifikované lzíce, které můžou znát trampové, nebo návštěvníci folkových a country vystoupení. K tomu Ben Miller, Doug Dicharry a Scott Leeper ještě přidali kytaru, banjo, mandolinu, steel kytaru, foukací harmoniku, trombón, bicí soupravu a zvláštní nástroj, zastupující baskytaru, který si vyrobil Scott Leeper a říká mu Necky basa. Hudba samotná byla úžasnou směsí rocku, punku, country, folku, blues a  já nevím čeho všeho a hráno to bylo s takovým nasazením, jako by šlo o život. Hlavní osobnost kapely Ben Miller v centru toho všeho dění a jeho parťák Doug Dicharry i svým zjevem navozovali dojem pankových "vidláků", kteří před chvilkou přijeli odněkud z pole na traktoru a teď si dělají radost po svém ... Tolik energie, co do nás ale nalili, se setkalo se skvělým ohlasem publika a směle můžu tvrdit, že jsem takový úspěch předkapely ještě neviděl. Doma jsem pak později prošmejdil internet s informacemi o této kapele a už se pídím po jejich dvou albech ...

Hlavní hvězdy večera - ZZ TOP přily na řadu přesně ve 21:00. Během koncertu zahráli jak své největší hity z komerčně nejúspěšnějších alb z 80. let, ale taky staré bluesové fláky ze svých začátků. Abych pravdu řekl, tak poslední tvorba ZZ Top mě už tak nebere, ale před Billy Gibbonsem, Dusty Hillem a Frankem Beardem smekám. Jejich styl humoru na pódiu mě vyloženě baví a zdá se, že pořád baví i muzikanty samotné. Nemyslím si, že by na ta náročná turné jezdili z nutnosti vydělávat peníze ... Jejich hudba je pro mnoho fanoušků na celém světě synonymem kvality a výborné zábavy a není jim líto cestoval za kapelou mnoho a mnoho kilometrů. I v Pardubicích jsem potkal dost kamarádů a známých z celé republiky. Číča z Krnova, Peťa ze Šumavy, Baloun a Franta z Liberce, Milan z olomoucko-třebovských El Camino, Olin z Ostravy, který díky zhuntovanému zdraví sotva chodí, ale na ZZ Top přijel!!! Z dálky jsem zahlédl i MIlana z The Cell a s ním i Čádu a Jirku - tátu šikovné dcerky, která mě svým foťákem zachraňovala kdysi dávno v Německu na koncertě Lynyrd Skynyrd ...  :-) A to vůbec nepochybuju, že na místě byli i domácí pardubičtí ZZ Tom s Petrem "Baboukem", ale v tom davu a s pozdním příchodem jsem už další neviděl ...

Byl to pro mě další hudební bonbónek tohoto roku - hned vedle miniturné francouzských Natchez. Teď nás přátelé čeká 27.7. v Sedlnicích fesťáček Whiskey & Fazole (viz naše rubrika "Novinky") a jestli si chcete udělat radost, tak neváhejte. Určitě tam bude veselo ...

Dixie s Vámi

Dališ