I když to jsou už tři měsíce, skvělé zážitky z koncertu ZZ Top mně neopouštějí. Hlavní zásluhu na tom však má předkapela – naši kamarádi The Cell.

Už si zahráli před kdekým, ale já osobně stavím nejvýše vystoupení před Johnem Mayallem v hale na Folimance, a jako dosavadní vrchol tento koncert 26.května před ZZ Top v Tesla Aréně -hokejové hale v Praze - Holešovicích.

Začátek koncertu pro mě nedopadl nejlépe. Chtěl jsem do kotle pod pódium fotit, ale neměl jsem patřičnou vstupenku, která by mně do těchto míst uvedla. A ochranka byla neoblomná …

Tak jsme aspoň s bráchou a jeho synem obsadili místečka hned vedle zvukaře cca 20 – 30 m od pódia. Pro focení hodně špatná pozice, pro vychutnání si koncertu ale špička. Fakt to stálo za to a vychutnal jsem si „Cellníky“, jako nikdy předtím. Hned od prvních akordů bylo poznat, že zvukař je profík a proběhla kvalitní zvuková zkouška. Každé hrábnutí do strun, každý úder do bicích, každé cinknutí tamburíny bylo krásně slyšet. Své pochopitelně sehrála i aparatura, postavená pro tak velký prostor hokejové haly. The Cell je dnes už kvalitou repertoáru a pódiovou prezentací naprosto profesionální kapelou a nerozklepou se ani před mnohatisícovým davem, který byl určitě pro vystoupení „Celníku“ rekordním. Všechny dávno známé písničky dostaly v tom nazvučení a při tom společném vnímání s mnohatisícovým davem další rozměr a já byl fakt šťastný a hrdý na to, že se můžu (doufám) počítat mezi kamarády těch borců nahoře na pódiu.

Vystoupení ZZ Top pak bylo pro mě, trochu paradoxně, jakoby navíc a s odstupem času, ve vzpomínkách, až jako druhořadé. Tres Hombres z Texasu dobře posloužili jako další stupínek k prosazení The Cell do širšího povědomí diváků a posluchačů. Věřím tomu, že většina přítomných přišla na ZZ Top a The Cell byli pro ně ze začátku neznámou kapelou, která má jenom vyplnit čas, než se všichni diváci sejdou. Když pak ale „Celníci“ vyčerpali svůj přidělený čas, hala (včetně sedících diváků) je vyprovázela ve stoje bouřlivým aplausem.

ZZ Top jsem v minulosti viděl 2x. Poprvé při jejich návratu z celosvětového turné, kdy bylo pódium velkoryse pojato jako bar a „křoví“ našim třem borcům dělalo několik šantánových tanečnic. Z toho dlouhého turné ale byli muzikanti značně utahaní a koncert byl odehrán jenom „z povinnosti“. Přestože to bylo moje první „živé“ setkání se ZZ Top a moc jsem se na něj tenkrát těšil, toho chladu a nucení si nešlo nevšimnout. Hudební recenze pak opravdu potvrdily únavu a nechuť muzikantů. Bylo to v době, kdy doznívalo období komerčně laděných alb – Eliminátorem počínaje a Antennou konče. Po tomto období se ZZ Top vrátili ke kořenům a znovu je začala hudba bavit.

Sem patří můj druhý zážitek se ZZ Top a byl naprosto opačný. Začínali své nové turné, které bylo pojato úplně jinak. Daleko skromnější vybavení pódia. Jen „jakési otlučené oranžové bedny“ ale zato hrozná chuť hrát a ukázat, co všechno si pro nás připravili. Úžasně jsme se všichni bavili …

A, jak se říká, do třetice všeho dobrého (i zlého). ZZ Top zahráli vše, co český fanoušek očekával. Ze začátku to sice chvilku skřípalo, než se mašina rozjela, ale pak to byl naprosto profesionální přístup, výborný zvuk, skvělá laserová show na pozadí a hudba … Převažovaly právě ty věci, které znamenaly komerční průlom v Evropě na konci osmé a začátkem deváté dekády minulého století. To vše většinové publikum pochopitelně ocenilo nadšeným potleskem, ve mně ale zůstal větší pocit uspokojení z vystoupení „Cellníků“.

Na webovkách The Cell si pak můžete prohlédnout řadu fotek jak z pódia, tak i ze zákulisí koncertu, kde Billy Gibons, Dusty Hill a Frank Beard dostali od „Cellníků“  pětilitrové lahve pravého jihočeského „Fruko – Schulz“ rumu. Každý svou vlastní flašku s vlastní originální vinětou.

Jirka Petrů už s takovými dárky má své zkušenosti . :-)

Taky o tom něco vím …   :-)

Dixie s vámi

Dališ

P.S. Fotografie, doprovázející toto povídání jsou (až na mé dvě – pohled na pódium se ZZ Top ze vzdálenosti cca 30 m) vypůjčeny z webu The Cell. http://www.thecell.cz   Díky jsou skvělé…