Ahoj Milane,

Sešli jsme se, abychom si popovídali o Tvé kapele The Cell. Její historii, současnosti a budoucnosti…

1) Minulý rok jste koncertem v Malostranské Besedě oslavili 10. výročí existence kapely. Jak se ten výroční koncert vydařil? Já tam nemohl přijet, ale z fotek soudím, že to muselo být naprosto skvělé … (mimochodem fotky je možné si prohlédnout i na webu Herald Dixie v rubrice Fotoalbum a složce "z akcí" ...

Dle mého názoru, vyjádření stávajících členů i exčlenů jsme si to užili. Měl jsem velkou radost z hojné účasti muzikantů i publika.

2) Na co z těch 10 let vzpomínáš nejraději a na co bys zase raději zapomněl.

Těch hezkých věcí bylo hodně, některé povedené koncerty, sranda v šatně, v autě, natáčení, grilování u nás na zahradě po zkouškách. Nějaké úplně negativní dojmy za těch 10 let ani nemám. V životě se lidé scházejí a zase rozcházejí, záleží asi jen na formě rozchodu. Což u nás musím uznat bylo vždy celkem v klidu a i dnes se rádi s bývalými členy vidíme.

3) Vydali jste v těch 10 letech dvě, dle mého názoru, nadprůměrná alba. Co bys ke každému z nich řekl.

Rozdíl mezi alby byl asi určitě v sehranosti kapely a způsobu natáčení. U prvního alba „Are you ready“ jsme neměli jinou možnost než-li postupného vrstvení nástrojů na CD. Druhé album "Keepin´ On, Rollin´ Hard" jsme chtěli natáčet najednou všechny základy, kde však odpadá možnost střihu. Jednoduše řečeno musí se zahrát píseň celá až dokonce bez zastavování a bez chyb. A deset verzí nefunguje ... maximálně tři .Tak nastalo období zkoušek, což byly neděle s metronomem. Kluci už mně nenáviděli... Ale po natáčení přiznali, že tam jsou ty neděle slyšet. Hodně velkou práci na tomto albu odvedl Michal Beneš jako producent a Zdenda Šikýř, můj někdejší spoluhráč z Generál Lee, ve studiu Hostivař.

4) Za těch 10 let jste se nevyhnuli docela velkým personálním změnám. S Michalem Benešem a Leošem Koudelkou jste jediní tři původní členové kapely. Byly změny vždy k lepšímu, nebo znamenaly někdy i krok zpět?

Tomu se asi nevyhneš v žádném oboru a zvláště v kapele kde je i osm členů. Někdo odešel, protože chtěl dělat jinou hudbu, někdo že se přestěhoval jinam a někdo jen proto, že nastala únava. My co jsme zůstali jsme měli pouze dvě možnosti. Kapelu rozpustit nebo válčit dál. Po odchodu hlavního zpěváka se většinou kapely rozpadají. Posluchači srovnávají, trvá to také nějaký čas než se kapela s novým členem sžije . Bohužel je to vždy těžké pro ty co zůstávají. Člen kapely, který odchází se jde jinam učit nové věci. Nový člen se učí také nové věci, ale ten co zůstal se opět učí to co už dávno umí.

Já jsem nikdy neměl rád změny v kapele. Je ale pravda, že s novým členem přijdou i nové věci, nové nadšení i jiný pohled na věc. Nová krev. Ale musí si to sednout muzikantsky a také lidsky. Ne vždy se to povedlo.

5) Co současnost? Podle vašeho webu to vypadá, že koncertů není tolik jako v minulosti. Je to záměr, nebo shoda nepříznivých okolností.

Na podzim jsme trochu stáli. Jedním důvodem byla vytíženost Michala Cermana na Stardance a druhým mé zdravotní problémy. Na Silvestra jsme pak ale hráli s Radimem Hladíkem a Blue Effectem a v lednu s Lokomotivou Petra Vondráčka. Samozřejmě krize se dostavila i do šoubusinesu ... Podle toho, jak se potkávám a mluvím s jinými muzikanty, všichni hrají méně.

6) No a jak vidíš budoucnost The Cell? Děláte na nových písničkách? Plánujete nějaké větší akce, případně i výjezdy do zahraničí?

V kapele je dobrá nálada což je pro mně to hlavní. Chceme začít pracovat na nových písničkách. A nyní dáváme dohromady materiál na dva nové klipy.

Letos plánujeme hraní v Řecku, máme jednání ohledně festivalu Glastonbury v Anglii a něco ve Skotsku. Klasikou je hraní na Mlejně, na který se těší hlavně noví členové ...

Basia naše polská managerka připravuje nějaké koncerty do Polska, kde hrajeme moc rádi. Myslím, že se nudit nebudeme ani letos ...

Díky za rozhovor a hodně štěstí, dalších skvělých písniček a spokojených fanoušků.

Dališ